Od závodních okruhů k rallye
Již 26. července odvezly kamiony všechny závodní vozy, motory a součástky do Maranella. Lancia vše darovala týmu Ferrari. Nutno podotknout, že Ferrari vše náležitě využilo. Původní speciál D50 (přejmenovaný na Lancia-Ferrari) se dočkal několika změn a zvýšení výkonu a v roce 1956 s Juanem Manuelem Fangiem za volantem získal čtvrtý z pěti mistrovských titulů.
Po krátkém účinkování společnosti v seriálu závodů F1 a po jejím prodeji firmě Petenti zůstala účast v motoristických soutěžích znovu na jednotlivých majitelích vozů Lancia. Model Aurelia B20 již byl příliš zastaralý, a proto přišel čas malé Lancie Appia ve verzi Gt Zagato. Ta se záhy stala prakticky neporazitelnou v kategorii do 1 150 kubických centimetrů. V roce 1959 se objevila Lancia Flaminia Sport Zagato, která zopakovala úspěch Appie také ve třídě do 2 500 kubických centimetrů.
Kromě okruhů se Lancia začala výrazně prosazovat také v oblasti rallye. Prvním vítězem se stal Piero Frescobaldi, kterému se v roce 1962 podařilo vybojovat první místo v Rallye dei Fiori s Lancií Flavia.
Ve světle úspěchů soukromých závodníků se i vedení firmy začalo postupně zajímat o tento druh motoristického sportu. Návrat do náročného a drahého světa formule 1 byl z finančních důvodů vyloučen. Management si však dobře uvědomoval, jaké výhody může přinášet prezentace běžných sériových vozů v závodech, které sledují miliony diváků po celém světě.
Nakonec se zrodil nový závodní tým, který využil původní znak se slonem a zkratku HF (High Fidelity). Stájoví jezdci startovali postupně na modelech Flavia Coupé a Fulvia 2C Coupé, resp. Coupé HF. Brzy se dostavily první výsledky: vítězství v prestižních závodech Tour di Corsica, San Remo Rally (původně Rally dei Fiori) a RAC Rally. Ačkoli byl model Fulvia Coupé 1600 HF v roce 1972 již za zenitem, Sandro Munari s ním dokázal zvítězit v Rallye Monte Carlo a získat mistrovský titul.