Vývoj motorů
Skutečný úspěch vojenských vozidel značky Lancia se však dostavil ve třicátých letech, kdy automobilka vyvinula svůj první naftový motor. Jednalo se o dvouválcový dvoutakt, určený pro obě verze modelu Ro, které se od sebe navzájem lišily rozvorem a nosností.
Verze Ro MB o nosnosti 5 400 kg, určená výhradně pro potřeby tažení v Etiopii, byla vybavena čtyřválcem typu Otto. Celkem bylo do roku 1936, kdy jejich výroba skončila, dodáno armádě zhruba 600 vozů Lancia Ro.
Mezitím se díky technickému pokroku významně zlepšily vlastnosti naftových motorů. Objevila se nová čerpadla a vstřikovače, spalovací komory dostaly racionálnější tvar a proběhly první testy s použitím předkomory.
Lancia velmi záhy upustila od výroby a vývoje dvoutaktů a soustředila se na jednodušší čtyřtaktové agregáty. Výsledkem byl nový model 3 Ro, který byl osazen původním řadovým pětiválcem o obsahu 6 875 kubických centimetrů a výkonu 93 koní. Pro armádu byly určeny dvě verze, MNSP a MNP, obě s osmistupňovou převodovkou a zadní nápravou se samonosnými poloosami.