Omicron
V roce 1927 byly zahájeny práce na projektu zcela nového podvozku moderního charakteru určeného pro autobusy a autokary, který nesl název Omicron.
Podvozek byl osazen řadovým šestiválcem o obsahu 7 060 kubických centimetrů a výkonu 91,5 koní s vysutými ventily přímo ovládanými dvěma kardany, zadním překlenutím se samonosnou osou a sníženou plochou základnou. Lancia nabízela dvě verze, kratší a delší, z nichž obě byly mimořádně úspěšné.
Mnoho exemplářů jezdí k velké spokojenosti provozovatele i zákazníků dodnes v Římě. Počet ujetých kilometrů u některých překročil dokonce dva miliony. Jako zajímavost můžeme uvést, že lůžková varianta sloužila na pouštních přepravních trasách mezi Alžírskem a Francouzským Súdánem.
Lancia pro Omicron připravila i pětiválcový naftový agregát o obsahu 7 000 kubických centimetrů a maximálním výkonu 93 koní, který představoval alternativu sice robustního a spolehlivého, ale na spotřebu velmi náročného, benzinového motoru.
Ve třicátých letech zakoupila Lancia od německé firmy Junkers licenci na výrobu dalšího naftového motoru. Jednalo se o dvoutakt se dvěma protilehlými písty v každém ze dvou válců, který byl určen pro novou verzi modelu Ro (ve dvou provedeních pro civilní a dvou provedeních pro vojenské účely). V roce 1935 následoval model Ro-Ro a o tři roky později 3Ro se vznětovým pětiválcem.
Výroba nákladních vozů značky Lancia pokračovala modelem Esatau a skončila v roce 1969 modelem Esagamma.