Třicátá a čtyřicátá léta
Lancia Astura z roku 1931 byla vybavena patentovaným systémem flexibilních úchytů motoru, který bránil přenosu vibrací motoru na podvozek a karoserii vozu. O dva roky později se představila Lancia Augusta, první sedan na světě se samonosnou skořepinovou karoserií. Tento model se vyznačoval také dalšími důležitými technickými novinkami, které se zapsaly do rozvoje motorismu. Mezi nejdůležitější bezesporu patří nezávislé zavěšení předních kol s vinutými pružinami uloženými ve vertikálním plášti (další patent společnosti), zadní závěs s listovými pružinami uloženými na pryžových podložkách, resp. válcových čepech, volnoběžka ovládaná řidičem, hnací hřídel s flexibilními kotoučovými klouby (místo univerzálních) nebo hydraulické brzdy (Lancia byla první evropskou automobilkou, která jimi vybavila model střední třídy).
Modely Artena, Astura a Augusta vyráběné ve třicátých letech neměly středový sloupek mezi zadními a předními dveřmi (tzv. skříňový systém), což značně usnadňovalo nastupování a vystupování z vozu.
Lancia Aprilia (z roku 1937) se vyznačovala aerodynamickým designem, ve své době zcela nevídaným, a nezávislým uložením všech čtyř kol. Součinitel odporu vzduchu (měřený v roce 1970 v aerodynamickém tunelu karosářské firmy Pininfarina) činil pouhých 0,47. Zadní kotoučové brzdy nebyly upevněny přímo na kolech, ale na spoji mezi nápravou a diferenciálem. Převodovka a diferenciál pak tvořili jeden celek.
Třetí generace modelu Ardea (z roku 1939), který byl menší verzí Aprilie, měla pětistupňovou převodku se zdvojenou pátou rychlostí, elektrický systém s napětím 12 voltů a tlumiče typu Houdaille.