Devadesátá léta a současnost
V roce 1990 spatřila světlo světa Lancia Dedra HF Turbo s „viskózním náhonem“, turbodmychadlem s mezichladičem a přeplňováním.
V roce 1994 Lancia představila nový typ pětiválcového řadového motoru (ve dvou zážehových a dvou vznětových verzích s turbodmychadlem), který se vyznačoval především pružností a tichým provozem.
Lancia Y uvedená v roce 1995 se stala prvním sériovým vozem na světě, který kromě základní nabídky barev (celkem 12) nabízel rovněž kaleidoskopické provedení. Zákazník si mohl vybrat ze stovky různých odstínů podle svého vlastního vkusu. Náročný lakovací proces probíhal na speciálním zařízení v továrně v Melfi.
Lancia K SW, standardně vybavená samovyrovnávacím pneumatickým systémem Nivomat poprvé v kombinaci se závěsem kol typu McPherson, se objevila v roce 1996.
Z posledních modelů se nepochybně odlišuje Lancia Thesis (z roku 2002) vybavená celou plejádou inovačních řešení, mezi něž patří například bezklíčový systém, fotogalvanické střešní okno, elektrická ruční brzda, elektricky ovládaná komfortní sedadla s ventilací a masážními prvky, adaptibilní tempomat a odpružení s elektronickým ovládáním tlumičů (Sky-hook). O dva roky později uvedla Lancia na trh robotickou sekvenční manuální převodovku s označením D.F.N. (Dolce Far Niente) určenou pro modely Ypsilon a Musa.
Ve výčtu bychom mohli jistě dále pokračovat, ale výše uvedené příklady určitě dostatečně potvrzují, že společnost Lancia je připravena neustále přicházet s progresivními a neotřelými řešeními. Nejedná se přitom o samoúčelnou demonstraci technických a konstrukčních schopností a kapacit. Na prvním místě je vždy konkrétní přínos a snaha zlepšovat pohodlí cestujících, ovladatelnost vozů, aktivní bezpečnost a další prvky, které hrají v rámci automobilového průmyslu primární úlohu.