První vítězství
V letech 1908–1909 se vozy Lancia pravidelně účastnily závodů a v mnoha z nich dokonce vybojovaly vítězství. Poté však Vincenzo Lancia výslovně zakázal další participaci svých vozů ve sportovních soutěžích. Ačkoli se toto rozhodnutí může na první pohled jevit jako paradoxní, jeho hlavním účelem byla snaha majitele soustředit veškeré zdroje na konstrukci a vývoj sériových vozů. Vincenzo Lancia však pochopitelně nemohl účast v závodech zakázat majitelům svých automobilů, kteří velmi dobře věděli o sportovním potenciálu některých modelů, obzvláště pak Lancie Lambda a Aprilia. Během druhé světové války dokázala celá generace amatérských závodníků bez jakékoli podpory ze strany továrny vyhrávat v menších i větších sportovních podnicích pořádaných na Apeninském poloostrově i jinde.
Teprve v roce 1951 se automobilka pod vedením mladého Gianniho Lancii, velkého motoristického nadšence, oficiálně vrátila na závodní okruhy. Čtyři soukromé Aurelie B21 se s tovární podporou zúčastnily závodu kolem Sicílie a ve své třídě obsadily první čtyři místa, když na hlavu porazily jeden z nejlepších sportovních vozů tohoto období, Alfu Romeo 1600. Pomyslná výzva k boji byla vyřčena.
Dalším důležitým podnikem byl závod na tisíc mil, kterého se zúčastnily čtyři sériové vozy typu Aurelia Granturismo B20.
V něm Bracco dojel druhý za Villoresiho Ferrari, ale to mělo dvojnásobný obsah motoru. Bracco, tentokrát spolu s Luranim, se rovněž přihlásil do závodu 24 hodin Le Mans. Závodnické nadšení nebralo konce.
Když v roce 1952 Bonetto vyhrál v závodě Targa Florio, došlo k založení oficiální stáje Lancia, která si do znaku zvolila cválajícího slona (původně v modrém provedení).