Padesátá a šedesátá léta
Roku 1950 se Lancia Aurelia stala prvním vozem na světě s vidlicovým šestiválcem svírajícím úhel 60 stupňů. Spojka, převodovka a diferenciál vozu tvořily jeden celek spočívající na zadní nápravě a zadní brzdy využívaly systém vyvinutý pro model Aprilia.
V padesátých letech se automobilka pod vedením Gianniho Lancii velmi angažovala v oblasti motoristických sportů. Závodů se účastnily jak sériové vozy upravené pro danou disciplínu (např. Aurelia sedan a Granturismo), tak speciální prototypy vyrobené pouze pro sportovní účely (např. Formule 1). Výsledky v obou kategoriích byly vynikající.
Ke konci roku 1951 přidala automobilka ke svým stávajícím modelům Sport D20, D23, D24 a D25 zbrusu nový speciál pod názvem D50 určený pro závody F1. Jednalo se o jednosedadlový vůz s vysoce inovačními technickými prvky. Byl vybaven vidlicovým osmiválcem, jehož jednotlivé válce nebyly uloženy v jedné rovině, nýbrž lehce nachýlené doleva. Díky tomuto uspořádání se podařilo uložit hnací poloosu vedle sedadla řidiče místo pod sedadlo. Z tohoto důvodu se tento vůz v porovnání s konkurencí vyznačoval mnohem lepším vyvážením. Převodovka i motor byly zavěšeny napříč za zadní nápravou.
Vůz měl celkem tři palivové nádrže. Dvě uložené symetricky na pravé a levé straně a jednu vzadu za řidičem. V rámci vývojových plánů byla dokonce navržena verze se stálým pohonem všech čtyř kol. Pokud by se byl tento plán realizoval, jednalo by se o řešení na svou dobu naprosto unikátní. Bohužel k němu nikdy nedošlo, protože v červenci 1955 dostala celý závodní tým – personál, vozy, vybavení a konstrukční plány – zdarma k dispozici značka Ferrari, v jejichž barvách následujícího roku získal Fangio s modelem D50 mistrovský titul. Vůz byl doplněn spojkou s dvojitými lamelami a snadno vyměnitelnou pětistupňovou převodovkou kónického tvaru s paralelními ozubenými koly. Čtyři stupně byly permanentně zařazeny s využitím příčného spojení bez použití zubů, čímž se usnadňovalo řazení rychlostí. Pátý rychlostní stupeň byl rovněž osazen válcovitými paralelními ozubenými koly.
O deset let později se Lancia vrátila s modelem Flavia vybaveným čtyřválcovým motorem s protilehlými válci, kotoučovými brzdami, náhonem na přední kola a později dokonce systémem vstřikování paliva. Následovala Fulvia poháněná 13° čtyřválcem o rozměrech 72 x 67 mm, který byl uložen pod úhlem 45° a využíval velmi neobvyklý distribuční systém se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě.